VI. Měsíc šeří, noc je bílá,

Měsíc šeří, noc je bílá, oblaka se světlem šinou, prostor jak by zapředen byl, přebělounkou pavučinou.

Všecky hvězdy za ní mizí, jenom zrak je v běli tuší – jenom jich je plno, plno v bíle prozářené duši.

Jenom pátráš, mléčná dráha kde as běží nekonečnem – jenom sníš, že po ní kráčíš nebem ve prostoru věčném.

v mlhovinách ponořený, tušíš, že zde nových světů život klíčí nezrozený... Duše lidská slabým křídlem

nekonečnou věčnost měří – oblaka se světlem šinou, noc je bílá, měsíc šeří...