Šikmé světlo podvečera
dovnitř lesa vcházelo,
na pně stromů fialové
zlaté skvrny házelo.
Kmeny sosen rozbrázděné,
vnitřek lesa setmělý
slunce ještě ozářilo
posledními pocely.
V korunách, kde vítr šuměl –
nyní usídlil se klid –
na kmenech jen tiše hrál si
večerního slunce svit.
Pad i na tvář kmeta zvadlou,
jenž se lesní stezkou bral –
stanul kmet, znoj setřel s čela,
za sluncem se zadíval...