Krajina zvolna usíná,
tichá jezerní hladina,
večerní nebe obráží
lesy, stojící na stráži.
V dáli se leskne vody pruh,
chvojím a parami voní vzduch –
v duši cos vstává ze hlubin,
jako zde nad vodou mlhy z třtin.
Kdosi tam zpívá za vodou –
cítíš, jak mlhy blíže jdou?
Tesklivě lká ten v dálce zpěv –
mlhy se srážejí v bílý zjev.
Zda to tam Mládí chodí mé,
v mlze zda stín jeho vidíme?
Volá mne písní mladosti zpět,
vábí mne vidinou minulých let.
Přitul se, ženo, ke mně blíž,
minulost volá mne zpátky, slyš –
pohlédni jasně mi do oka,
voda je v jezeru hluboká...