Narodil se Kristus Pán
na rozhraní pozdních věků,
týranými srdci zván
schýlil se zas ku člověku.
Narodil se z ducha dob,
přeplněných lidským hořem,
s výše, kde jest nebe strop,
k zemi slét’, již v potu ořem’.
Lidské duše plné muk
pojaly jej místo jeslí –
pastýři mu prostí s luk
bílých jehňat nepřinesli.
Nezrodil se dítětem –
vešel v srdce jako kdysi
v Judeu šel, s tichým rtem,
se starostlivými rysy.
Měkký pohled upřený
v oko duše, Magdaleny –
s rozpjatými rameny
vstříc mu vyšli muži, ženy...
Rostou v mnohé zástupy,
svatý mír se v srdce lije...
Neroste kříž potupy
znova z hory Kalvarie?...