Cesta bíle zapadaná,
ani hvězdy na obzoru –
nikdo, zvěř jen hladem štvaná...
Kde jsi, sílo mého vzdoru?
Duše moje osamělá
cestu hledá závějemi –
mlčelivá pláň se bělá,
a sníh dále padá k zemi...
Světla září z dálky šera,
lidské štěstí kdes tam sedá –
a má duše, smutku dcera,
marně sněhem cestu hledá...