Srpnový večer v půli své dráhy
udiven stanul, naslouchá tich.
Spočaly lidské shony a snahy,
v srpnový večer vlídný a vlahý
zaznívá dívčí veselý smích.
Po jaře dávno, doba již zrání,
dávno sžat v poli poslední klas,
ovocem těžkým jabloň se sklání,
jeseně tucha ulehá k skráni –
vesny však trilkem dívčí zní hlas.
O zimě v lebku dumy se tlačí,
smrti kdy pocel změní vše v led –
ale jak z jara zimu zpěv ptačí,
tísnivé dumy zahnati stačí
výkřiky dívčích patnácti let.