V snech mých kráčíš před mým okem,
jak jsi vešla v srdce hloubi
za dnů máje, za dob květů,
jež se s minulostí snoubí.
Tiše jdeš jak přelud bílý,
posypána modrým květem,
pohledem Svým dotýkáš se
harfy duše mojí letem.
Rozechvíváš její struny,
které život napjal na ni,
akord nejlepších mých citů
arpeggiem k Tvé letí skráni..