Oblaka táhnou olověná,
zastřely slunce, nesou chlad –
v krajině celé jaká změna!
Na duši lesů smutek pad...
Na duši lesů, luk a polí,
včera tak plnou úsměvů –
cosi ji náhle rve a bolí,
není jí, není do zpěvu...
Umlk zpěv ptačí, cvrčků pění,
nezáří křídla motýlí –
jako když v teskném zamyšlení
hlava se k prsům nachýlí...
Oblaka těžká, olověná
hrozí, že duši rozdrtí –
ve větvích vítr lká a sténá,
krkavec kráče o smrti...