Žena, peruť má, se tiskne ke mně, oba tulíme se v záhyb skály nevelkého kusu pevné země, jehož vlny dosud neservaly.
Na ostrova břehu tělo dvojí – duch se vznáší, kde jsou živly v boji. Divou mocí bóra přihnala se z dálky siné od hor Velebitu,
moře proměnila v krátkém čase, které nedávno zde, plné třpytu, vábilo nás v bárce na svou pláni a v ní ku snění a k milování.
Dnes, ó, jaká změna v širém moři! Hladinu, jež tiše v slunci snila, bóra přiletěvší od pohoří v živé, divé horstvo rozbrázdila:
hora za horou se v dálku valí, o břehy se tříští, o úskalí. Tříštíc temné vody v bílou pěnu, v divém jeku každá dokonává,
zlobný výkřik vrhá v skalní stěnu – za ní jiný hřbet již v hrůze vstává, vichrem vrhán zmaru do náručí, tisíc jiných za ním řve a hučí.
Bóra nad vším neviděna letí, bouří, burácí a v skalách hvízdá – pod ní vlny, pěny v divé změti. Divoká to na nich větru jízda
v bílém prachu vodním, v jeho šeru jako v metelici na severu! Příboj za příbojem v břehy bije; rytmus jeho hrůzně velkých taktů,
hudba obrovité symfonie, větru řev a mořských kataraktů ku skále dvé přitlačuje lidí, němých tím, co slyší a co vidí.
A co ti zde tisknou k sobě čela, v obraz nesmírnosti zrakem, snem se hrouží – jiná dvojice si vyletěla nad ně, nad moře a vzduchem krouží,
v bouře vzteku nerušena pluje, klidně oblouky své opisuje. Dole moře pění se a zmítá, vlny hučí s vichrem v hrozném boji –
skřekem jásavým boj živlů vítá racek nad vlnami s družkou svojí, s rozkoší, sám klidný, bez pohnutí, nést se dává větru na peruti.
A dva lidé k ptákům pohlížejí, ke skále se tisknou a druh k druhu, za racky jich duše k výši spějí, v bouři letí sledem jejich kruhů –
v touze zprvu, potom s odhodláním pozdravují ptáky bouře řvaním: Však i my, jichž duch se osvobodil, v dávnověku k zemi připoutaný,
směle sáhl pro svůj věčný podíl, nad zemi se vznesl touhou štvaný – však se také tělem jednou vznesem, k vám se, ptáci, připojíme s plesem!
Nebudem jen bídní Ikarové, kteří pádem v nic se rozbíjejí – budem lidmi velké doby nové, kteří v živlů zápasech se smějí,
s loďkou rozloučí se, s šedou hrudou, s racky v rozkoši se vznášet budou!
Cookies on Poetry Cove