Uvrhli do jámy život můj,
ach, do jámy hluboké a chladné,
kamení sype se na mne v sluj
tak tvrdé – a smilování žádné...
Jeremiášův pláč jsem čet’
a prudká mi bolest k srdci sáhla –
na dně tak jámy tu ležím klet,
od výkřiků hrůzy ústa zprahlá.
Na prsou tíží mě kamení
a pahrbkem na mně již se vrší,
ač se krev z mnohých ran pramení –
to kamení tvrdé dále prší.
Na dně tak jámy tu ležím sám,
kdy skončí ta muka, myslím stále,
co mi smrt přinese, přemítám –
a kamení tvrdé prší dále.
V tmavou noc obrácen jest můj den
a tvrdé jest žití mého lože –
v úzkostech mohu se modlit jen:
Ó, smiluj se nad mou duší, Bože!..
Uvrhli do jámy život můj,
ach, do jámy hluboké a chladné,
kamení sype se na mne v sluj
tak tvrdé – a smilováni žádné!...