Ty dni se ke mně vrátily,
kdy našel jsem Tvůj bílý květ,
a já šel s nimi na chvíli
té do pohádky zpět.
A bloudil jsem zas nad vodou,
z níž vyrostl Tvůj bílý květ,
a viděl jsem tam duši Tvou
se nad ním v touze chvět.
A zas mi řeklo Tušení,
bych utrhl Tvůj bílý květ –
a zase v sebe ztraceni
jsme pjali křídla v let.
A ptáci pěli do ticha,
v mém srdci plál Tvůj bílý květ,
a štěstí z jeho kalicha
pil žíznivý můj ret...