Já chtěl jsem čelo schýlit k práci.
V tom přišla ke mně duše Tvá –
a písmo v mlze se mi ztrácí,
z níž svítí hvězda zářivá.
Ne jedna, dvě tam hvězdy planou:
Tvé oči ke mně upřené –
již tváři Tvou zřím milovanou,
rty u mlčení sevřené.
A duše dobývá se z těla
a touží ze čtyř těsných zdí –
vždyť po čem žíznila, co chtěla,
plá ve Tvých očí souhvězdí.