Co to zřím ve Tvých očích, milá,
plamenem tichým zářící?
Je to Tvá duše, svíce bílá –
otevru knížky modlicí.
Ach, jak to dávno, drahé dítě,
co jsem se modlit zapomněl!
Příval mně veslo vzal i sítě,
celý můj obzor potemněl.
Oblaky vpřed se valí stěží,
zrak se k nim v bázni upírá –
na poplach zvony bijí s věží,
nebe se v blescích otvírá...
Proti těm těžkým mračnům, milá,
postavím spasnou hromnici:
je to tvá duše, svíce bílá –
otevru knížky modlicí...