Své štěstí viz v mé dlani,
jak já je vidím v Tvojí –
má sněhobílá lani,
proč duše Tvá se bojí?
Kdos divý v trubku zavyl,
a větrem tušíš střely?
Zde, by Tě zlého zbavil,
mé poustevny kout ztmělý!
Tvůj posvětiž mne pocel,
v stráž oheň lásky vznítím –
a všechněch šípů ocel
v své vroucí srdce chytím...