Dost shovívání, zrádní páni! Ať si kříže držíte se nebo kalicha, jen za prospěchem vaše srdce pospíchá,
jen světské pro zboží vám bije mnohá – pro ně zradíte i Pána Boha. Svobody se bojíte i lidu božího, jenž po ní touží –
před nimi se dech vám ouží, proti nim i s Antikristem stojíte. Řád v zemi chcete? Také já ho chci, však ne jak vy, nevěrní pokrytci,
ne aby vládl Zikmund král, jenž s Husem zrádně hrál a nyní hraje s námi o kalich i svatou o pravdu a zákon boží,
o zem naši, jejíž hoře množí, drže se v ní pánů nestálých. Pravdy boží, země, řeči naší vrah chce rozdrtit nás v prach,
by spoutal naše svědomí a soudcům Husovým je vzdal – vy s ním jste za statky a za domy i za vládu, již vám by dal.
Dost, pane Čeňku z Vartenberka, tvého pokrytství! Lež zvábila tě, hříšná dcerka, že se zlatem stkví –
s ní souzen budeš, zvážen na váze, než přesypou se sutky. Věrným blaze, nevěrníkům neblaze! Již na misce tvé skutky –
Pravda stojí u váhy. Jsi statný muž, tvář sličná tobě dána, nemáš nedostatek odvahy, řeč výmluvnou, prý vzor jsi pána.
Hřivnu bohatou ti svěřil Bůh – nuž, jak mu splácíš dluh? Víš, jak tě zval, bys bránil jeho pravdy val –
víš, jak ti volit dal: buď kalich, nebo král. Tys volil: krále’s odsoudil, že pobloudil,
že zradil Husa v Kostnici; že v městě Vratislavi pro kalich muž boží pravý soudem jeho smýkán ořem k hranici;
že koruny byl české lupičem a nepřítelem národa, jejž, jda svým za chtíčem, jak Jidáš Krista zaprodá;
by zničil jej, že prohlásil jej za kacíře, nevěrného víře, kázal legátovi vydati naň kříž. Zda, pane Čeňku, hanbou neshoříš,
když vzpomeneš, jak’s volal Čechy, pod ztrátou že cti i hrdla, zboží s celou obcí boží bránit mají kalicha a rodné střechy
proti Zikmundovi zrádci – a jak, sotva přešli dnové krátcí, otevřel jsi Zikmundovi hrad a Prahu zradil s celou obcí českou?
Dnes jsi kázal proti vrahu umírat – a zítra zvals jej zadní stezkou. Sám ses odsoudil, by pošlapána byla tvoje korouhev
a postavena na pranýři. Jsi zvážen, hanba je tvůj díl, jsi lehkým nalezen jak hrstka plev; žes hřivnu promrhal, trest na tě míří.
V ruce mé tě vydal Bůh, mně splatíš dluh. Zde čekám na tě, abych oplatil ti vrchovatě
za tvou proradu i druhů tvých. Než slunce nachýlí se k západu, tvá sláva shoří jako vích.
Že zde jsi již? Že s koňů ssedáte a po pahorku stráni v útok za mnou ženete se v klusu? Milí páni,
jenom výš a blíž! Hned vás slavně uvítají hřmící hlavně. „Vzhůru, bratří, hrubou střelbu z kusů!
Potom střelci, kopiníci řádu rytířského, sudličníci a cepníci lidu rozličného
pány uvítejte, jak se sluší na ty, kteří věrnost pravdě ruší!“ – – Proč ten rychlý útěk, pane z Vartenberku? Sprovodím tě aspoň chasou koněberků.
A pak v tiši někde na Veliši přemýšlej, proč byl tvůj pád, zda pomohl ti od Zikmunda dračí řád.
A svatý Gothard nad Hořici ještě potomkům ať věků po vichřici svědčí o tobě i o mně, boží o pravdě a jejím zákonu,
kdo bránil ji až do skonu a kdo ji zrazoval jak Jidáš věrolomně.
Cookies on Poetry Cove