Stín padl na duši,
tesklivost schvátila ji,
s cimbuří černých snů
korouhve černé vlají.
Cosi mně umřelo,
ve hradě mrtvý leží,
světýlko lampičky
dere se oken mřeží.
Od věže do šera
havrani drsně kráčí –
před branou zavřenou
touhy mé tiše pláčí...
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.