Alej černých, holých snětí,
dlouhé zimy smutný podíl –
ani lístku neviděti.
Já v ní se svým Štěstím chodil.
Hlava stranou nachýlena
pod bohatým, temným vlasem –
všude kolem jaká změna,
Štěstí, čarovným Tvým hlasem!
Myslil jsem, že sníh to bílý
s oblak šedých k zemi padal –
zatím křídla na motýlí
bílý pel se tiše skládal.
A byl jarní den tu smavý,
honili se běláskové –
kolem drahé Tvojí hlavy
oblétali moji snové.
A byl den, jichž v květnu málo,
místo sněhu – s ratolestí
bílé kvítí spadávalo
do Tvých vlasů, moje Štěstí...