Z arcibiskupova dvora dým se valí, nade střechy Malé Strany stoupá výš, zprvu jenom jako šedý mráček malý, potom jako černý mrak, v němž bouře tíž
na kraj český letí, oblohu mu kalí – ký to v Praze požár, bratře, zdali víš? Zbyněk biskup Abeceda pálí knihy aniž věda,
co v nich psáno jest – ale běda jemu, běda! Přijde popelečná středa, pokuta a trest!
Odsoudili knihy, v kterých káral pýchu mistr v dálné zemi moře uprostřed, že z nich símě házel Hus na českou líchu, že z nich v horlivosti provaz výtky před’,
kterým mrskal syny neřestí a hříchů, ať se s nimi v cárech nebo v nachu střet’. Že chtěl, aby nejen ovce byly bílé, ale čistých srdcí také pastýři –
překáželi jemu v jeho dobrém díle, síť mu v cestu kladli na dél, na šíři, žádali, ať jejich pokloní se síle – a když nechtěl, dým teď Prahou zavíří:
Zbyněk biskup Abeceda spálí knihy aniž věda, co v nich psáno jest – ale běda jemu, běda!
Přijde popelečná středa, pokuta a trest! Hustý dým a čpavý chmurně vystupuje, v černých kotoučích se šíří nad Prahou,
vítr žene jej, jím hrozbu rozšiřuje – Husovi má býti mračnou výstrahou, žhoucí hranice že, jako knihám tu je, může býti jemu smrtí neblahou.
Rozumíme, pane Zbyňku, hrozbě tvojí – ale opatrně, s ohněm hra je zlá! Nežli naděješ se, v plamenech dům stojí, jiskra dále letí, nový oheň vzplá –
marně potom vstávat proti němu k boji, když už celé moře ohně plápolá. Slyšíš, co to hlučí ulicemi Prahy k Malé Straně, tvůj kde nádherný je byt?
Oheň, jímž měl býti dotčen Mistr drahý, jinde plamen vznítil, jinde v požár chyt’ – neodvracej očí této od výstrahy, kterou tobě povstav dává český lid!
Slyšte všichni, kdo s ním v dvoře nad hranicí propukáte nyní ve vítězný zpěv, jaký hlas to z dáli zazněl na ulici: hluboký a táhlý vzdálený jak řev,
jako by se v poušti ozval dosud spící, ale z nenadání probuzený lev!... Zbyněk biskup Abeceda spálil knihy aniž věda,
co v nich psáno jest – ale běda vám, ó, běda! Přijde popelečná středa, pokuta a trest!
Cookies on Poetry Cove