Tak setkaly se znenadání
přec ještě naše dráhy –
v Tvou jizbu padal zábřesk ranní,
Ty vítalas mě v usmívání
a v očích plno vláhy.
Jak byl bych vkročil do zahrady,
kde všecko kvete v běli –
já, zvyklý jenom na západy,
zřel zjev Tvůj, plný jitřní vnady
a ranním sluncem skvělý.
A bylo mi, jak v jitřní rose
sny mládí měl bych snouti,
jak paprsky by zhasly kosé
a slunce mé by vrátilo se
zas k počátku své pouti!...