Na bílém čele lilje znak,
v můj život, plný změn,
vy vstoupila jste tiše tak,
jak myšlenka, jak sen.
A týdny minou hodinou
a chvílkou prchne den,
a okamžiky pominou
jak oblaky, jak sen.
Já odejdu, těch krajů host,
vám ruku stisknu jen,
vy splynete v mou minulost
jak vzpomínka, jak sen.
Však moji loď až zachvátí
proud, plný bílých pěn,
kdož ví, snad ke mně navrátí
se obraz váš jak sen.
Až slunce bude zapadat
kdys v poslední můj den,
kdož ví, snad u mne bude stát
váš bílý stín jak sen.
A věčnosti až hlubiny
můj pochovají kmen,
snad vy budete jediný
můj sen, můj sen, můj sen...