Horká hlava v dlani hoří,
myšlenka by chtěla v let –
na oknech se květy tvoří,
sněží... zapadává svět...
Aspoň bude všecko bílé
v dálné lány, v dálné míle...
O slávě se kdys mně zdálo –
někdo laur má, jiný trn!...
S šedých chmur se rozsypalo
na tisíce sněžných skvrn.
Aspoň bude všecko bílé
v dálné lány, v dálné míle...
Beze stop že vše se ztratí,
co jsem v knihy ukládal –
jako cesta za souvratí,
na kterou sníh napadal?
Aspoň bude všecko bílé
v dálné lány, v dálné míle...