Les kol dýše vůní chvoje,
tůň se v slunci bělá –
díval jsem se v oči Tvoje:
proč Jsi zaslzela?
Proč se zachvěl ret Tvůj v křeči,
ruka v mojí dlani?
Zatanul Ti obraz něčí
pod Tvou bílou skrání?
Té snad, nad níž se již ztmělo
tajemství všech věků,
po níž máš Své čisté čelo,
oči tichých vděků?
Či’s mé duše zděsila se
v zřítelnici skryté,
ztajené v mém chvějném hlase,
v brázdě, v čelo vryté?
Ovanul snad smutek její
Tvoji duši jemnou,
zaleskl se ve krůpěji
pod Tvou brvou temnou?...
Les kol dýše vůní chvoje,
tůň se v slunci bělá –
díval jsem se v oči Tvoje:
proč Jsi zaslzela? –