Proč musil jsem se setkat s vámi,
když vše se stmívá kolem,
když mlhy stojí nad vodami
a večer lehnul polem?
Proč nesvitly mně vaše zraky
a úsměv vaší tváře,
než slunce zašlo za oblaky
a kraj než zmizel v páře?
Teď barvy umřely i zvuky
a pole, luka pustá.
Co zbývá? Před nocí stisk ruky,
bez slova semknout ústa –
a zde ta cesta do neznáma,
ni hvězdy nad níž není –
a slunce, zašlé za horama....
Den shasnul... Kdož to změní!...