PONTE DEI SOSPIRI.

Z moře kde paláců mramor se vtíná v jižního nebe oceán širý – nad černou vodou se obloukem vzpíná ponte dei sospiri.

Kdo na něj vkročil nízkými vrátky, vědci, že dozní tón jeho lyry – nikoho k žití nevedl zpátky ponte dei sospiri.

Nad mořem dávno minulých věků, pod nebem budoucna bez mezí, míry život náš klene se pochybných vděků – ponte dei sospiri.

Z paláce zrození k paláci skonu cestou nám v bludech či s pochodní víry, ponte dei sospiri. Marně se otázkou chvějí rty bledé,

jaký že života smysl je čirý – víme jen, na smrt že všecky nás vede ponte dei sospiri. Tušíme dále, že s hádankou žití,

v mlčící věčnosti oceán šírý s hromovým třeskotem jednou se sřítí ponte dei sospiri.