Když vůkol mne se všecko nocí stmělo,
Ó, polož bílou ruku na mé čelo!...
Mrak posupný kde předpovídal bouři,
tam oblouk duhy nad mou nivou vzplane –
kde smutná spáleniště stála v kouři,
tam v stínu korun bílá chata stane.
Kde písek pouště vítr jenom oral,
tam vějíře svých listů vznesou palmy –
a radostný se rozezvučí chorál,
kde smuteční jen naříkaly žalmy.
Stesk oči kde jen zdvíhal pláčem rudé,
tam štěstí vejde ve Tvém usmívání –
a celou duši moji plnit bude
jen vděčnost nesmírná k Tvé bílé dlani!...
Když vůkol mne se všecko nocí stmělo,
Ó, polož bílou ruku na mé čelo!...