Tvé políbení cítím na rtech plát –
a zraky moje náhle otevřeny:
má duše i svět kolem pln je změny,
zřím jinak vše, než zřel jsem tisíckrát.
Jak ráj by pokynul mně ztracený,
v němž chýlilo se ke mně mládí snivé
a tonulo vše v běli oslnivé.
Meč anděl k nohám sklonil plamenný...
Mých smutků pohoří se rumění,
čel jeho nová zoře dotekla se –
vzduch, steskem dusný, rosou svěží zase
a pln je bílých křídel šumění...