Pojď, sestro bílá, půjdem’ žitím spolu
a budem’ hledat cestu k lepší době –
rmut života kde strhnul by mě dolů,
Tvá ruka bílá pozdvihne mě k sobě.
A budu zorávati tvrdé skály,
blín vytrhávat, vykopávat trní –
a sázet květy, jež mi Tebou vzplály,
a z našich polí rozsévati zrní.
A budem’ dobrý souzvuk v žití vření,
zlo zdvihne-li v mé duši hlavu hadí
a v dissonanci čistý akkord změní –
Tvé duše van ji zase v souzvuk sladí.
Tak půjdem’ zahleděni v lepší příští,
jež zrak můj roznícený v dálce tuší,
kdy mořem bude, v srdcích co nám prýští,
kdy víc než dnes zem bude světem duší!...