Pojď, sestro bílá, půjdem žitím spolu
a budem hledat cestu k lepší době –
rmut života kde strhl by mne dolů,
Tvá ruka bílá pozdvihne mě k sobě.
A budu zorávati tvrdé skály,
blín vytrhávat, vykopávat trní –
a sázet květy, jež mi Tebou vzplály,
a z našich polí rozsévati zrní.
A budem dobrý souzvuk v žití vření;
zlo zdvihne-li v mé duši hlavu hadí
a v disonanci čistý akord změní –
Tvé duše van ji zase v souzvuk zladí.
Tak půjdem zahleděni v lepší příští,
jež zrak můj roznícený v dálce tuší,
kdy mořem bude, v srdcích co nám prýští,
kdy víc než dnes zem bude světem duší!...