Pojď se mnou, ženo, lučinou,
pojď se mnou stezičkou polní,
jako dva skřivani volní.
K slunci zřít budem do oblak,
půjdeme šuměním klasů,
v poli ti utrhnu vlčí mák
do tmavých, vlnivých vlasů.
Pojď se mnou k obzoru okraji,
březiny tenoučké kmeny
v slunci kde z dálky se bělají,
jak útlé ruce mé ženy.
Pojď se mnou, nežli ostří kos
zasviští v žlutavých polích,
nežli se s větrem smutný kdos
rozletí po pláních holých.
Ocúnu květem se oděje,
pláčem nás do hlubin vzruší,
žlutého listí navěje
do našich zlekaných duší...