Tuším tvá křídla hebká a bílá,
tuším tvé objetí měkké a vábné...
Pracovat třeba – prchá však síla,
trp za chléb vezdejší – vůle však slábne.
Všecky jsem spoutal duševní povzlety,
zapřáhl ve vůz všedního žití,
tisíckrát žehnaný, tisíckrát prokletý –
nyní však pojednou v cestě mi... kvítí.
Dříny již odžloutly, rozkvetly bezy,
pod střemchou, pod hlohy Jaro se honí,
chudobky rozhodí po každé mezi,
dech jeho mladistvým rašením voní...
Nemohu odolat – oči tvé září mi,
v hlasu tvém pěnkavy volají na mne!...
Všednosti, vrátím se zase až v podzimi –
teď mne zvou snové a illuse klamné!