Ni stopy v srdci mém dnes dravé po bolesti –
vždyť zřel jsem v očích Tvých zas zlaté svoje štěstí.
Již nevím o ranách, jež bolely mne včera,
jen hvězdy, oči Tvé zřím pláti z noci šera.
A vše, co žádám mít, v těch čistých hvězdách hoří,
co včera bolelo, dnes dříme na dně v moři...
Ó, tichých očí dvé, já vroucně k vám se modlím,
mně nezacházejte, ať v svitu vašem prodlím.
Ať vaše paprsky mé duše rány hojí
a dravé bolesti, jichž zjitření se bojí.
Když vy mně svítíte, jest moře pláně ticha,
jen vánek čeří ji, jenž jako ze sna dýchá.
Však bez vás vánku dech v bouř změní chvíle jedna
a všecky bolesti zas vynese mi ze dna!...