Zradili nás, Otče, velcí toho světa,
z rukou vyrazili na obranu meč,
místo pomoci nás dali vrahu v léč –
lží se stala jejich slibů každá věta.
Hrad jsme měli pevný, v něm jsme byli stráží
svého dědictví i ducha, jejž's nám dal –
mocný přítel hradby vrahu odevzdal,
který teď i klíny v dům náš uvnitř vráží.
Zda se ubráníme, na hradbách když stojí
naší dávné tvrze cizí žoldnéři,
po tom netáží se – jen když příměří
uzavřeli s vrahy, vyhnuli se boji.
Velké svobody že jsme tu stráží přední,
nejen milované svojí volnosti,
že tu vrahům dali pevné předmostí,
aby mohli dále – o tom se jim nední.
Nevědí, že volnost lidstva jest jen jedna,
jako jeden dán jest všemu lidstvu duch –
proti zlu je hájit že nám velí Bůh,
sám než potře zlobu, pravici Svou zvedna.
Jimž jsme uvěřili, velcí světa, nyní
proti nám se s naším vrahem smířili,
aby po nás jiné spoutal za chvíli...
Pane, odpusť jim, neb nevědí, co činí!