Nestav se mezi nás, Ó světe všedních cest,
ty s tváří pokrytce a pýchou lidských měst –
nás cesta odvádí, kde promyk září hvězd.
Drak stíhá stohlavý nás, tisíc očí tvých:
co nám je modlitbou, to mozkům tvým je hřích,
co nám je svátostí, tvůj drsný budí smích.
Ó, nech si moudrost svou, nám naše snění nech,
nám stříbro měsíce a sobě zlata měch,
ty koberce si měj, nám lesní stačí mech.
Nestav se mezi nás, Ó, nech nás odejít
v to tiché království, kde duším vládne cit –
a nebes hvězdami je drahých očí třpyt...