Jest mi jako v lese z rána:
jitřní slunce dovnitř vniká,
půda rosou posypána,
probuzené ptáče tiká.
Duší piju radost jitra,
dýchám vůni pryskyřice,
neptám se, co bude zítra,
dechem dneška plním plíce.
A včerejška utrpení,
co kdy týralo mou duši –
jest jak lesa zašumění,
jako tichá píseň muší...