Shas’ mi klamný přelud štěstí,
zhořknul jeho úsměv sladký –
octnul jsem se na rozcestí:
před mnou žití křižovatky...
V pravo cesta, v levo jiná,
jedna, kam se slunce chýlí –
obloha se chmuří siná,
u cest všude smutné býlí.
Černý motýl z květů pije,
v ticho jenom havran kráče;
u nohou se plazí zmije,
nad planinou vítr pláče...
Kam vy, cesty, kam vy jdete?
U které z vás pějí ptáci,
u které z vás hořec kvete,
která z vás se v poušti ztrácí?
Co tak ptám se, kudy jíti,
Ty Jsi přišla neslyšena –
nad vše, jež jsem potkal v žití,
liliové duše žena.
Za ruku Jsi ujala mne,
v duši mou se zahleděla,
jak bys všecky sny mé klamné,
všecky touhy vyčíst chtěla.
Za ruku Jsi ujala mne,
a já šel, kam kynula Jsi –
cestu zvolila Jsi za mne
společnou nám na vše časy.
Nevím, která z tří to byla:
září jí Tvůj úsměv sladký,
vede mne Tvá ruka bílá –
za mnou žití křižovatky...