Na perutech lásky bílou holubicí
nad prach se mnou vzletíš, nad stesky a žaly –
s námi hrdličkami všechny chvíle snící,
jež nás v tvrdé dráze štěstím objímaly.
S námi motýli se vznesou našich snění,
bude s nimi stoupat vůně našich květů –
vylétnem’, kde vzniká bílé světlo denní,
kam nestačí křídla chudých lidských vznětů.
Ode slunce k slunci budem’ letět v touze
v objetí svých duší, v nekonečna moře –
dole ve hluboku bílou hvězdou pouze
bude svítit země a s ní naše hoře...