Dutě znějí seker rány
v ticho lesní krajiny,
poražené velikány
odvážejí s mýtiny.
Vzduch kol prosycen je vůní
čerstvě pokácených dřev –
jen ty rány seker duní
jako hroudy na rakev.
Jenom zněním ran těch vrývá
do duše se tesknota –
nad kmeny však ptáče zpívá
věčnou píseň života...