Ó, Pane, jemuž odevzdal
jsem při svou, Kriste Ježíši,
stůj při mně, abych vytrval
v Tvé pravdě, kterou’s poznat dal
mně v lásce svojí nejvyšší.
Ó, znám se ke své slabosti,
vím, jsem jen jako třtiny stvol,
že nedovedu v radosti
přijímat zkoušek krutosti,
jak radil Jakub apoštol.
Však vím, Ty neodsoudíš mne,
jenž, čistý sám a bez hříchu,
jsi večer po skonání dne
v úzkosti chvěl se tajemné,
než sáhl’s po svém kalichu.
Vím, že bys moh’ mne zbavit pout,
ba z ohně, jenž se rozhárá,
by po údu mně trávil oud,
mne moh’ bys vyvést vůní rout,
jak z hrobu vyved’s Lazara.
Však o to nechci, Pane, ždát;
ať světa moc mne rozdrtí.
Jen to mi račiž, Kriste, dát,
bych pevně doved’ vytrvat
při pravdě Tvé až do smrti!