Mně zdálo se, že jsem ztratil Tvou lásku,
Ó, byl to strašný sen,
mé slunce, to v krvi západu mřelo,
můj bílý hasnul den.
A v dunění temném v rumy se řítil
můj vytoužený svět,
a z ruin mých snění, s věží mé touhy
se netopýr dal v let.
A vítr lkal v síních zbavených krásy,
kde usídlil se plaz,
má šílená láska bloudila jimi
a hledala Tě zas.
Tvých úsměvů teplo chtěla zas cítit,
Tvých tichých očí svit –
leč chlad jen ji mrazil, v duši jí hleděl
jen ještěr, v rumu skryt...
Ó, přitul se ke mně, duše má, řekni,
že byl to klamný sen,
že mojím jsi sluncem na jitřním nebi,
že rozsvítíš můj den!...