MLÁDÍ.

Jak bych tě, dítě, býval znal, jak bych tě viděl už kdesi – tehdy však oblak nevstával z černavých lesů nad úval,

nebyly v odkvětu vřesy. Nebyly vřesy v odkvětu, se strnisk neválo chladem, nebylo ptactvo v odletu –

lučiny slibných námětů zkvétaly v životě mladém. Musil jsem, musil kdysi zřít chrpově modré ty oči –

z požatých na mne hledí žit, z dob, kdy lét’ skřivan pod blankyt, tesklivě za mnou se točí...