MÁM TĚ RÁD!

Ty ptáš se, zdali půjdu alejí v svých vzpomínkách, kde srdce naše bila, v mých snech zda oči Tvé se zaskvějí, z nichž na mne smála se Tvá duše milá? –

Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád?... Zda duše má by k Tobě letěla i přes hory a přes pouště a moře,

by polibek Ti vtiskla do čela a v oči pohlédla, kde vstává zoře? – Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád?...

A kdybych umřel, a má duše pták by k louce vzlétla, věčným kvítím zkvetlé – zda k hvězdě Zemi pohlížel bych pak a paprsek Tvůj hledal v jejím světle? –

Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám Tě rád, že mám Tě k smrti rád!...