Trhal jsem lilie na louce žití,
jako Tvé čelo jsou čisty,
plamenem bílým se na stvolu nítí
kalichů sněhové listy.
Sotva však po květu sáhl jsem rukou,
skrylo jej trnité hloží,
každý květ bělostný dobyt jest mukou,
každý mé bolesti množí.
Chudičkou kytku jsem natrhal pouze,
slza mně zrosila brvy:
každý ten květ, po němž sáhl jsem v touze,
každý mou potřísněn krví...