Ve stínu ležím na kraji lesa,
ticho mne objímá kolem a kolem,
skřivan jen v oblacích jásá a plesá,
vánek jen pohýbá metlice stvolem.
Vítr jen šumí v korunách sosen
průvodem k obrazu klidu a míru –
přede mnou palouk se zelená zrosen,
bělásci honí se v točivém víru.
Dále se žito zrající vlní,
vedle lán ovsa se zelená sivě –
předtucha žní už ovzduší plní,
obtížen zrnem klas chýlí se snivě.
Za poli, za vsí v mlčení lesy,
zdá se, kraj celý že bezpečně dřímá –
nedbá, že daleko za vrchy kdesi
po chvílích táhle a z hluboka hřímá.