Nejde mi z hlavy jezero
s květy, jež z vody se noří...
Oko dne hasne v západu –
Slunce mé vedle mne hoří.
Leknínů plná hladina,
pokrytá velkými listy –
vyrostly písně z duše mé,
zvábil je paprsk Tvůj čistý.
Vyrostly jako lekníny
z hlubin, kde minulost stlívá –
nad listem temně zeleným
koruna kloní se snivá.
Lupeny bílé rozvírá,
žíznivě žádoucí světla –
vždyť jen tím Světlem nebeským
z černé té hlubiny zkvetla!...