Vůz hrkoce dolů Malou Stranou, smilná, chtivá na něm žena; očí její žádostivě planou, bullami jest ověšena,
v rukou stříbrné jí zvonce zní, volá: Kupte sobě spasení! Kolem ní s meči a holemi žáci volají: Nevěřte, spasení ztrácí,
kdo této uvěří ženě! Věřte, co Hus o ní v Betlémě kázal, že nemůž’ rozvázat, Bůh co byl svázal – dychtí jen po zlata ceně!
Vůz již hrčí staroměstskou branou, lidu kolem k hlavě hlava; dychtí spatřit divnou podívanou: žena jede vyzývavá,
v rukou stříbrné jí zvonce zní, volá: Kupte sobě spasení! Studenti volají: Nevěřte, braši! Koho z vás pekelné pokuty straší,
utecte k Husovi v Betlém! Tato zde za peníz hlásá vám bludy – útěchu Kristovu kazatel chudý dává tam ve slově světlém.
Pod radnicí starém na náměstí s nevěstkou teď vůz se šine: na listinách velké bully chřestí, po šíji se řetěz vine,
v rukou stříbrné jí zvonce zní, volá: Kupte sobě spasení! Nevěřte! Tato jest nevěstka velká, pro její volání nikdo ať nelká:
nemůže spasit ni zhubit! Antikrist vtělil se v svůdné ty tvary – nikdo jim neuvěř, zavolej: „Vari,“ nechceš-li duši svou ubít!
Městem Karlovým se kola točí, zástup valný provází je; po zástupech bloudí žhavé oči, uhrančivé oči zmije,
v rukou ženy stříbrem zvonce zní, volá: Kupte sobě spasení! Hlasatel zavolal: Rufian, vizte, prodává, co jsi Ty vykoupil, Kriste,
který’s byl tichý a chudý! Dolů již pergamen, dolů již bully; hříšné jsou, třebaže svatými sluly – na oheň vrzte ty bludy!
Cookies on Poetry Cove