Hleďte, bratří, povždy ke kořenům,
jimiž tkvíme v dějích této vlasti –
neochvějně buďte věrni jménům,
jež těch kořenů jsou živnou částí.
Věrnost ta, toť není odvracení
zraků z dneška, v němž svůj máte úkol:
mízy čerpání to k zdravé dřeni,
kmen by sílil, větve šířil vůkol.
Moudrost předků co kdy pověděla
slovem hlubokým ať nebo činem,
hvězdou budiž vašeho vždy čela,
vedoucí vás v žití moři siném.
Pravdu hledat, pravit, bránit k smrti
proti všem též, platí dnes jak včera;
obhájce snad mnohé zloba zdrtí,
celek žije, za pravdou se bera.
Vždy dle pravdy a vždy svoji k svému,
ne jen nespojené, slabé pruty –
poctivost a síla potom zlému
vzepře se a zvrátí osud krutý.
Předků modlitby též v srdcích mějte:
proste Boha v bouři zlé a líté,
doufejte v Něj, víry neztrácejte,
konečně že s Ním vždy zvítězíte.
I když v zem vás tiskne vrahů zlý rej,
vzdychněte, ač po všem zdá se veta:
Národe náš v Bohu, neumírej,
dni tvé ať jsou do skonání světa!
Ať jsou bez konce, kde vlast nám drahá
v kruhu hor, jenž Bohem byl nám stvořen,
srdcem naší svobody kde Praha
a kde pravda štít náš jest i kořen...