Já viděl v srdce Tvé jak v otevřený kalich:
mým dechem pukl květ a rozevřel se celý,
i oslnil mou duši liliovou bělí –
já cítil v chvíli té, že nejmenší jsem z malých.
Pln vůně, sladké nad vše lidské pomyšlení,
Tvůj kalich dal mi zříti čistotu Tvou celou –
já dlaní, jíž jsem po květu chtěl sáhnout smělou,
si zakryl tvář, pln posvátného v duši chvění.
Ó, svaté srdce, padám před Tebou v prach čelem,
mé duše černý motýl v kalich Tvůj se schvěje –
Ó, zavři jej v svůj květ, jenž čistotou se skvěje,
ať křídla jeho zbělí liliovým pelem...