Tak náhle v tichu pod sosnami, z nenadání
k nám přišla chvíle, kdy se srdce otvírají
jak hory, poklady jež báje v nitru tají:
Ó, šťastný poutníče, vstup otevřenou strání!
Jen jednou za život tak srdce otvírá se
a zříti dává vše, co v hloubi uzavírá;
vše city, jimiž žije se a stůně, zmírá,
hle, perlami a rubíny se skvějí v kráse.
Ó, vstup a poklady ty sbírej plnou dlaní,
jich září čarovnou ať zahřeješ svou duši –
sic mine chvíle, okamžik zas kouzlo zruší
a srdce zase uzavře se z nenadání...