Ještě jenom za tu horu,
jejíž témě již nám kyne,
potom, moje drahá duše,
potom bude všecko jiné.
Co zde balvany se kupí,
co zde trčí skalní tesy –
budou tam jen širé nivy,
na obzoru tiché lesy.
Co zde cesta kamenitá,
na níž nohy krvácejí –
pěšina tam bude měkká
lučinami do alejí.
Těžká je nám cesta stínem,
srdce buší, dech se krátí –
opři se jen o mne, drahá,
za horou tam slunce vzplá Ti.
Za horou Ti slunce vzhoří
v naší zemi zaslíbené,
půjdeme tou zlatou plání,
hlavy k sobě nachýlené...
Opři se jen o mne, drahá,
témě hory již nám kyne –
za ní, moje drahá duše,
za ní bude všecko jiné...