Čechu, který líbáš ruce Římu,
rozpomeň se plamenů a dýmu,
v nichž ti zhynul Hus a Jeroným,
vzpomeň vojů, které cizí zrada
zvala na Žižku a Poděbrada,
když tak žádal jménem kříže Řím –
vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –
a pak jdi zas líbat ruce Říma!...
Rozpomeň se Bělohorské pláně,
na korouhve s tváří matky Páně
vzpomeň, pod niž napsal římský kněz
prosbu: „Dokaž, že jsi matka naše,“
vzpomeň na kopí a na palaše,
které nesly v české řady děs,
vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –
a pak jdi zas líbat ruce Říma!...
Vzpomeň zraků, které záštím plály,
když kázaly Ferdinandu králi:
„Roztlučeš je prutem železným,
jako hrnec rozdrtíš jich kosti,
budeš bít a ničit bez milosti,
dokud nebude vše v prach a dým!...“
Vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –
a pak jdi zas líbat ruce Říma!...
Vzpomeň na rynek a na popravy,
rozpomeň se Budovcovy hlavy,
která padla mečem odťata,
neboť kněží králi kázat přišli:
„Odsouzené k smrti propustíš-li,
budeš ty i zem tvá proklata!...“
Vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá –
a pak jdi zas líbat ruce Říma!...
Vzpomeň Huerty a Lichtenštajna,
jejichž hordy římská ruka tajná
na kacíře české vyslala;
rozpomeň se muk a utrpení,
vzpomeň slz, jež dlouhá pokolení
nad žebráckou skývou plakala –
vzpomeň na děda, jenž zabit dřímá
u pak jdi zas líbat ruce Říma!...